VeloCamp - zaříkávání Slunce.26.dubna - 28.dubna 2002
Místo konání bylo posunuto oproti loňsku jenom o několik kilometrů dále do kempu Zvůle blízko Kunžaku v České Kanadě. Většina z nás už tuhle oblast docela dobře zná, protože jsme měli v okolí již několik oddílových akcí. Počet účastníků byl zvětšen z původních 150 na 250 a bylo opravdu znát, že z loňského komorního setkání se stává masovka.
Předpověď nebyla moc příznivá, a tak jsme s sebou měli dostatek oblečení, abychom odolali i loňským krutým podmínkám. Už večer se dalo do pořádného deště a pršet přestalo až ráno. Při pohledu na vytopenou hospodu, všudypřítomné bláto a zubama jektajícího Michala, když vykoukl z chatky, mě napadlo, že historie se opakuje. Nicméně už nepršelo, a tak i mě donutili obléci se do zimního vybavení jako při první zimní vyjížďce a nasednout na kolo. Už předem jsme se rozhodli, že pojedeme jenom kratší trasu, a že si jí možná ještě zkrátíme se skupinou kolem Zvířete a Siskaře.
Na nejznámějším místě oblasti, Landštejně, se opět potkáváme se Siskařem, který rozumně opustil skupinu chrtů a dojel sem po vlastní ose. Chceme tady obědvat, ale v jedné restauraci se jako obvykle koná svatba a Holubník má zavřeno. Chrti pokračují bez oběda a my vytváříme vlastní skupinu Hospoda. Nikdo ovšem netuší, že do hospody to bude ještě hodně daleko. Volíme žlutou značku a jedeme po ní až do Hospříze. Teprve tam, po 60 kilometrech a ve tři odpoledne nacházíme restauraci s teplým jídlem. Porce jsou skvělé, Regent jako obvykle nepoživatelný. Zpět do Kunžaku vede pěkná červená a okolo páté hodiny jsme v chatičce. Na tachometru bylo skoro přesně 80km.
V neděli bylo o poznání lépe a o 10 stupňů tepleji. Přesto jsme vyjeli v dlouhém dresu a s vestičkou. V úmyslu bylo projet si okolí, najet maximálně 40km, dát si dobrý oběd a do tří hodin se vrátit do kempu. Jeli jsme z počátku opačně než v sobotu. Dojeli jsme do Jindřichova Hradce a pak do té samé osvědčené restaurace. Tentokrát jsme seděli venku, někteří i do půl těla. Zpátky rychle po silnici, abychom stihli předávání chatiček. Odjíždíme kolem čtvrté hodiny s pocitem, že to byl příjemně strávený víkend. Na jednu stranu se z VeloCampu stala trochu masová záležitost, na druhou ale zase v podstatě zajištěné ubytování s polopenzí, kde člověk nemusí nutně absolvovat předepsaný program. Autor: Pavel |
Akce roku 2002
|