Jak si vylepšit saně

20.února 2003

Jezdíte rádi na saních? A jezdíte na nich rádi rychle? Já rozhodně! Ale kolikrát se podaří najít dostatečně prudký kopec nebo pěkně umrzlý sníh? Borci z Jehlanky problém vyřešili a postavili nejnovější model vylepšených saní Turbosaně MüKa DH Kevlar EVO II.

Problém běžných saní je, že mají příliš úzké ližiny a při větším zatížení nebo měkčím sněhu se zákonitě boří a nejedou. Proto jsme již před dvěma lety přišli s první variantou tzv. turbosaní. Jsou to běžně dostupné saně, na které jsou připevněny lyže. Zdánlivě jednoduchá úprava se však ukázala jako opravdový inženýrský problém :)

Jistě si dovedete představit, jak takové saně s lyžemi a třemi lidmi na palubě jedou rychle. To klade na konstrukci saní velké nároky. Saně by měly být především ovladatelné, aby bylo možno vyhýbat se ostatním účastníkům provozu, a pevné, aby se při skocích a rychlostních testech nerozpadly. U prototypu z roku 2001 byly použity zkrácené slalomové lyže Rossignol 4S připevněné k saním pouze 4-mi vruty. To se ukázalo jako nedostatečné a prototyp podlehl zkáze ještě téhož roku.

Teprve letos se nám podařilo dokončit vývoj a postavit novou evoluci turbosaní s přívlastkem EVO II. Na bytelných a zachovalých saních jsou použity nezkrácené lyže Jamese Bonda Völkel Golden Eagle hand made in Switzerland se speciální fortifikovanou sjezdovou hranou připevněné každá 18-ti vruty, což zajišťuje dostatečnou stabilitu i při nejdivočejších jízdách.

S minulým modelem jsme na sjezdovce u dětského vleku dosáhli rychlosti 76,8 km/h (měřeno GPS). Letos ještě měření neproběhlo, ale výsledky určitě zveřejníme. Předkládáme podrobný postup při sestrojování turbosaní. Autoři za nic neručí. Zvláště ne za zlámané končetiny.

Pracovní postup

1. Ze všeho nejdůležitější je kvalitní příprava. Vše je potřeba si pořádně promyslet. Správně provedené rozjímání je až 38% úspěchu. Nohy nahoře zajišťují dostatečné zásobení mozku krví a tedy i lepší nápady.

2. Materiál potřebný k sestrojení turbosaní. Základem jsou bytelné saně. Je vhodné volit co nejméně opotřebený model a ještě ho navíc zpevnit v kritických místech spoje ližin. Pár lyží k montáži. Nevolit moderni curvingové. Jedna lyže určená k rozřezání a k připevnění saní s lyžemi. Lyže je k tomuto účelu vhodná, protože je dostatečně pevná, akorát široká a zadarmo. (Tedy pokud je na vyhození).

3. K práci potřebujete kvalitní nářadí: rozbrusku, vrtačku, aku-šroubovák (nebo pokud jste siláci nebo chudáci, tak pak pilku, nebozízek a šroubovák) a 36 alespoň 7-mi centimetrových vrutů. Vždy však používejte ochrané brýle, oděv a sluchátka. Vhodný je rovněž osvěžovač vzduchu.

4. Prvním krokem je rozřezání lyže určené k přichycení saní. Řídíme se zásadou dvakrát měř, jednou řež. Naměříme šest stejně dlouhých kusů lyže (v našem případě 20cm) nejlépe uprostřed lyže, aby byly co nejtlustší.

5. Pečlivě si načrtneme, kudy povedeme řez. A můžeme řezat. V našem případě rozbruskou.

6. Lyže se dělají jistě ze samých ekologických materiálů, ale při jejich řezání dochází uvolňování neuvěřitelného smradu. Hodí se osvěžovač vzduchu, který jste si připravili.

7. Jelikož budeme lyže upínat 2x3x6=36 vruty je vhodné si vyrobit šablonu pro 6 vrutů. Budeme totiž připevňovat šest kusů již nařezané lyže, každý šesti vruty. K výrobě šablony se hodí piják z komunistického sešitu, kterých je všude dost. Rozteč mezi vruty volte tak, aby mezi nimi prošla ližina saní.

8. Nyní následuje vrtání. Je to asi nejnamáhavější úkon z celého postupu. Je potřeba vyvrtat 72 děr. A vrtat do lyží není nějaká lecjaká věc. Každá lyže má v sobě většinou dva ocelové pláty a dřevěné nebo kevlarové jádro. Aspoň posílíte tricepsy. Je vhodné vrtat lyži i protikus najednou a zabránit tak tomu, že pak vruty netrefíme. Vrtáme nejprve menším poloměrem (aby se vrut chytil) a poté již jen lyži větším vrtákem, aby jí vrut prošel. V našem případě 3,5 a 4.

9. Vruty budou svírat ližinu saně odspodu, musíme proto zapustit vruty do skluznice. Poslouží nám k tomu vrták velkého průměru.

10. Takto vypadá detail na obě lyže připravené k montáži.

11. Můžeme se do toho pustit. Nezapomeňte si nabít baterii od aku-šroubováku.

12. Lyže umístíme na obou stranách stejně daleko, abychom měli dobrou geometrii a protikusy umístíme tak aby zamezovaly posunování lyže po ližině a případně aby i zpevňovaly kritická místa pro životnost saní. Dotáhneme vruty co nejvíce a skontrolujeme, zda jsou hlavy řádně zapuštěny ve skluznici a nebrání tak v perfektním skluzu.

13. Detail na uchycení protikusu. Opírá se o jedno žebro saní a zamezuje posouvání lyže dopředu. Jiný protikus je opřen o druhé žebro proti posouvání dozadu. Vruty zapadají do skluznice.

14. Odstraníme přebytečné vruty, co vylezly nahoru, abychom zabránili zranění.

15. Provedeme poslední úpravy před jízdním testem. Kontrola uchycení lyží. Prodloužení provazu na tažení, protože lyže ční dopředu a s původním provazem by se špatně táhly.

16. Jízdní test provedeme na nějakém mírném kopci s dostatečnou délkou na minimem pohybujících se objektů. Je vhodné aby předpokládaná dráha byla rovná. Napoprvé by se nemuselo povést zatočit podle představ. Doporučená výbava jsou sjezdové brýle a pevné boty. Rovněž doporučujeme nejet s plným močovým měchýřem, protože úrazy s plným močovým měchýřem jsou nejhorší.

17. Jdeme na to. Pomodlit a vyrazit. Poprvé vás asi odhromí slušné zrychlení, které turbosaně mají. I ovladatelnost je dobrá, neboť ližiny saní jsou nakloněné a lyže se ještě navíc přichycením k saním prohne. V našem případě byla ovladatelnost o poznání lepší než u saní bez lyží. Pokud to není nezbytně nutné, pak brzdit by měl jen pilot. Pokud totiž brzdí i ostatní, snižuje se tím ovladatelnost a při vyšších rychostech to může být nebezpečné. Při dalším vývoji plánujeme použití padáku na brždění, jelikož brzdná dráha při běžném sněhu, mírném kopci a ve dvou lidech (rychlost asi 65-70km/h) je přibližně 200-300 metrů.
Příjemnou jízdu a sejdeme se v nemocnici.

Autor: Pavel

Akce roku 2003