Jehlanka Cup

8.června 2002

Nechce se tomu věřit, ale naše oddílové MTB závody se konaly už celkem sedmkrát. Od báječných nadšenců na přetěžkých strojích jsme se vyšvihli až na vskutku cyklisticky vypadající závod. Letošní 6. ročník, protože ten v roce 1996 byl 0. pokusný, naštěstí nepoznamenaly přívalové deště, které zuřily nad zbytkem republiky, bylo vlhko, ale bez deště.

Trať zůstala oproti loňsku nezměněná, takže skoro všichni věděli, co je čeká. Start v zatáčce pod Sedlem pod Dvoračkami, pak mírně do kopce a asi kilometr po vrstevnici. Následuje rychlý sjezd se spoustou odvodňovacích kanálků, kde někteří borci dosahují rychlostí přes 60 km/h, pod sjezdem obtížná zatáčka se štěrkem a mírně z kopce k bývalému brodu. Po asfaltové cestě směrem na Rezek se jede jen kousek a je radno, tady šetřit trochu síly, neboť následuje prudký asi kilometr dlouhý výjezd do Sedla. Pak už je to do cíle je už jen pár metrů z kopce. Jeden okruh měří necelých 7 kilometrů.

V tradiční předzávodní hádce maskované pod názvem losování startovních čísel povzbuzené pár promile alkoholu v krvi se odhlasovaly téměř vytrvalecké počty kol. Nicméně nakonec jely ženy a děti dvě kola a muži kola tři. Nepříjemné překvapení čekalo závodníky hned po startu. Lesní technika trochu zatarasila cestu, a tak jsme měli závody letos i s cyklokrosařskou vložkou.

Nejprve startovaly ženy a děti. Očekával se hlavně souboj mezi Martou a Evou. Protože k zimnímu měření sil nakonec nedošlo, urputný sestrovražedný souboj se měl odehrát zde. Na loňském a letošním okruhu se jednoznačně láme chleba v závěrečném nejdelším stoupání. V prvním kole najížděl do stoupání jako první Tomáš Jirsa a hned za ním Marta s Evou ještě pohromadě. Ale již po pár metrech bylo vidět, jak jí Eva s lehkostí ujíždí a dohání Tomáše. V nájezdu do druhého kola už byla o minutu rychlejší. Na třetím místě v této kategorii projela Eliška s náskokem před Romčou.

Druhé kolo vše změnilo. Eva měla defekt v rychlém sjezdu, a tak vítězství spadlo do klína Martě. Technika jízdy i materiální připravenost se v MTB počítají. Překvapivě Romča dokázala stáhnout poměrně velký náskok Elišky a do závěrečného kopce tak jely spolu. Vypadalo to, že jedou pomalu, taktizují a šetří síly do závěrečného náporu. Realita však byla vyčerpání. Kdyby mohly daly by mi jistě za návrhy o zrychlení a povzbuzování do nosu. V ženách dle očekávání zvítězila Vlaďka před Míšou Slukovou a Ádou Matějcovou. Zbytek kategorie žen nedokončil se slovy, že se na to můžou vy… No no, dámy!

Ve druhém závodě se hlavně čekalo na souboj mezi Petrem Müllerem a Frantou Spilkou. Oba trénovali celé jaro a Franta dokonce týden před závody držel speciální dietu a zhubnul několik kilo. V kategorii juniorů byla letos mizerná účast, takže se rozhodovalo jenom mezi mojí maličkostí a Jendou a Hynkem Matějcovými. Můžu vlastně popsat závod jen z mého subjektivního pohledu. Třeba někdo připojí svůj komentář.

Po startu se jelo velice pomalu. Tak pomalu, že mi to připadalo jak na výlet s dětma. Chtěli jsme (juniorská špička :) držet balík, ale nikdo se nás nechytil. Frantu jsme ale brzdili, tak se rozhodl jet první. Ve sjezdu jsme ho dojeli a jel s náma až k brodu. Na asfaltu měl defekt. Smůla. Navíc měl vadnou duši, takže závod pro něj skončil. I přes výměnu duše mohl být třetí. Pomalá jízda pokračovala i v kopci, takže k úžasu v cíli tam přijel jako první Petr a jako druhý Jakub Zajíc. Ve druhém kole se trochu zrychlilo, ale i tak jsem se nezapotil. Na špici jsme zůstali sami tři. Rozhodnout mělo poslední kolo.

Z loňska jsem dobře věděl, že nastoupit příliš brzo se nevyplácí, ale nechat si oba ujet už vůbec ne. První pokus Jendy přišel před sjezdem. Nástup jsem zachytil, ale Hynek ne. Po několika stech metrech to Jenda vzdal se slovy: „To bych neudejchal“. Hynek nás zase dotáhl, takže do posledního kopce jsme vjížděli pohromadě. Bylo to příliš taktizování na MTB. Hlídali jsme se, aby někdo nevyrazil. Měl jsem nevýhodnou pozici. Jel jsem jako první a na nástup bych nemohl včas zareagovat. Skoro v polovině kopce jsem za to tedy vzal já s domněním, že to vydržím až nahoru. Nikdo nástup nezachytil, Hynek jedoucí na zapůjčeném kole dokonce přerval řetěz. Dech mi došel asi 300 metrů pod vrcholem a Jenda se ke mně rychle přibližoval. Zvolnil jsem a počkal až mě dostihne dech i Jenda. Pak jsem vyrazil znovu. Jenda už neměl psychické síly. Nahoru jsem vyjel s kyslíkovým dluhem a na pokraji omdlení a do cíle jsem už ani jednou nešlápl. Kdyby se závodilo od začátku dostal bych zřejmě několik minut, ale takhle to bylo jen o psychice, kdo se vymučí.

V kategorii mužů zvítězil Petr bez boje a rodina Spilkova přišla o dvě medaile, možná dvě zlaté, vinou defektu. Pláště Panaracer a ještě k tomu na Authorovi je smrtelná kombinace. A diváci přišli o atraktivní duel. Na druhém místě dojel Viktor a na třetím překvapivě Čouďák. Ten byl hodně svěží a kdyby bylo další kolo, určitě by Viktora předjel. Zklamáním bylo až 6. místo Jardy, který jestli bude chtít přežít závod Bike Adventure ve dvojici s Petrem, tak bude muset trochu potrénovat.

Závod to byl vydařený, ale ještě vydařenější byl společenský večer. Rožnění masa, vypíjení sudu, hudba a tanec. Hodně “vyvedený” večer. Na Pavlači se zatím nic neobjevilo, ale třeba se někdo odváží. Končilo se až ráno. Jaký byl východ Slunce na Lysý, Marto…?

Autor: Pavel

Akce roku 2002